Skip to content

CALL AGAINST NO FEE/ Výzva proti nulové mzdě

August 26, 2012

via Tereza Stejskalová / Výzva proti nulové mzdě

//EN

To the representatives of cultural organizations operated by state, region, or city as well as the centers of contemporary art financed from the public budget:

We wish to point out the lack of willingness on the part of art institutions to pay fees to artists and other cultural producers (e.g., free-lance curators). In this call we address the consequences of such a behavior and we call on you to change your approach towards those without whom you could not realize the cultural program – the reason the institution exists in the first place.

If you don’t pay artists and curators fees (not mentioning the fact that in some cases you don’t contribute to the production of the work or program), it is a sign of a lack of respect towards the cultural producer and the hours, days, or months of work that resulted in an art exhibition or another form of cultural program. You thus refuse to take the responsibility for the living conditions of the cultural producer, whose work legitimizes your existence. You leave it to to others – the author himself/herself, the art community, family members or the commercial sphere. However, you do pay your employees as well as all the others who participate in the project/exhibition (graphic designers, gallery guards and all the other services providers). Why are the artists (and sometimes also the curators) the only people from the long chain of service providers who do not get any honorarium? Without them you would not be able to fulfill the specific role of a gallery funded from the public budget, the exhibition space would remain empty. The activity of the institution depends on the existence of a thriving artistic scene, it should therefore consider the living conditions of those who are part of it.

Perhaps you think that by exhibiting an artwork you contribute to its author’s visibility and in this way you raise the value of his work in the market and this should be his or her reward. If this is the case, we would like to point out that art galleries and museums have been since the beginning a part of the public space. They strive for social relevancy that is not exhausted by the tax paid when an art work is sold. As do other parts of the public sphere, also art requires institutional structure for creation, presentation and critical reception. It should be taken for granted that all the activities involved in creation, presentation and reception of art in galleries funded by public finance are taken into account and allocated in the budget dedicated to manage these institutions.

Galleries are not advertising spaces supposed to provide the artists with commercial “rating” for the tax-payers’ money. The artist or cultural producer is not a businessman who invests into an uncertain future. His or her work is the reason people visit the institution no matter what happens with it in the future. You take the advantage of that there is an endless line of artists who are willing to believe in the promise of a symbolic or financial gain and fill your exhibition space on credit.

It is also necessary to consider that art has transformed itself in the recent years and so did the art institution. The artist does not create artefacts in the privacy of his/her studio. Today, it is the institution that stimulates artistic practice through a curator’s assignment. Some works exist only in the space and time of an exhibition, in the communication with the audience and are therefore difficult if not impossible to sell. Czech institutions have to come to terms with this tendency of art and not be passively aggressive lacking interest and understanding.

The artist and curator should be an equal partner and the financial and other conditions of the project should be transparent and stated beforehand.

You could object that that in the times of austerity measures the budget is limited. However, also when it was not so limited, you did not act very differently. It is precisely in the times of crisis that it becomes clear that gallery institutions should reconsider their priorities and stop exploiting the enthusiasm of artists, curators, and the structures they have created. It is time to actually support art and not only provide it with a temporary exhibition space.

Hynek Alt, artist

Zbyněk Baladrán, artist

Jan Haubelt, artist

Vít Havránek, curator

Václav Magid, artist and curator

Pavla Sceranková

Jiří Skála, artist

Jakub Stejskal, theoretician

Tereza Stejskalová, curator

Pavel Sterec, artist

Tomáš Svoboda, artist

Jiří Thýn, artist

Aleksandra Vajd, artist

Dušan Zahoranský, artist and curator

 

To read a full list of supporters of this call go here. 

If you would like to support our call, please write your name and profession to vyzvaprotinulovemzde@gmail.com

 

//CS

Komu: představitelům kulturních příspěvkových organizací, státních, krajských a městských galeriích a center současného umění financovaných z veřejných rozpočtů

Věc: Chceme upozornit na neochotu institucí platit honoráře umělcům a dalším kulturním producentům, například kurátorům „na volné noze“. V této výzvěchceme připomenout důsledky takového konání a vyzýváme vás, abyste změnili svůj přístup k těm, bez jejichž spolupráce by nebylo možné vytvářet arealizovat kulturní program, kvůli němuž jsou kulturní instituce zřizovány.

Pokud umělcům/umělkyním neplatíte honorář (nemluvě o tom, že v některých případech ani nepřispíváte na produkci uměleckého díla), je to výrazhluboké neúcty k hodinám, dnům či měsícům práce, jež vyústila ve výstavu či kulturní program. Odmítáte tím zároveň nést odpovědnost za životnípodmínky kulturního producenta, jehož práce legitimizuje existenci vaší instituce. Přesouváte ji na někoho jiného, především na autora/autorku,uměleckou komunitu, rodinné příslušníky či komerční sektor. Své zaměstnance přitom oceňujete stejně jako všechny ostatní, kteří se na výstavě čiprojektu podílí (grafické designéry, kustody, veškeré externí služby atd.). Klademe si proto otázku – proč jsou umělci a umělkyně (a někdy i kurátoři čikurátorky) jediní lidé z dlouhé řady dodavatelů prací a služeb, kteří honorář nedostávají? Vždyť bez nich by primární služba, kvůli níž je galerie zřizována zveřejných zdrojů, zůstala nenaplněna a prostor galerie by zůstal prázdný. Činnost institucí závisí na čilé umělecké scéně, jejich zájem i podpora by seměly přirozeně týkat i životních podmínek těch, kteří ji vytvářejí.

Možná se domníváte, že vystavením uměleckého díla přispíváte k autorově viditelnosti, zvyšujete tak jeho cenu na trhu a právě tím jej odměňujete. Rádibychom poukázali na skutečnost, že galerie a muzea výtvarného umění byla od svého vzniku součástí veřejného prostoru. Jako taková aspirují naspolečenskou relevantnost, která se nevyčerpává zdaněním cen za prodaná umělecká díla. Tak jako jiné veřejné statky i ty umělecké vyžadujíinstitucionální podhoubí pro tvorbu, prezentaci i kritickou recepci. Mělo by pak být samozřejmé, že všechny složky podílející se na tvorbě, prezentaci arecepci umění v galeriích financovaných z veřejných prostředků najdou své místo v alokaci financí určených na spravování těchto institucí.

Galerijní instituce nejsou reklamním prostorem udělujícím umělci komerční „rating“ za peníze daňových poplatníků. Umělec a kulturní producent nenípodnikatel ani spekulant. Neinvestuje do nejistého zisku v budoucnosti. Jeho či její práce je důvodem, proč veřejnost instituce navštěvuje a to bez ohleduna to, co se s ní stane v budoucnosti. Zneužíváte skutečnosti, že tu existuje stále se doplňující řada umělců, kteří jsou ochotni uvěřit příslibůmsymbolického či finančního zisku a na úvěr znovu naplnit výstavní prostor vaší instituce.

Je rovněž nutné vzít v potaz, že umění se v posledních letech proměnilo a s ním i postavení galerijní instituce. Umělec již delší dobu netvoří jen artefakty vsoukromí svého ateliéru. Dnes je to právě instituce, která stimuluje uměleckou tvorbu a podstatným způsobem se na ní podílí (např. kurátorskýmzadáním). Některá díla dokonce existují pouze v časoprostoru výstavy a v komunikaci s návštěvníkem, jsou nepřenosnou (a neprodejnou) kvalitou. Českéinstituce se musí také s touto tendencí umělecké tvorby, jež se objevila v posledních padesáti letech, adekvátně vyrovnat a aktivně na ni reagovat – a nese stavět do pasivně agresivní pozice nezájmu, neúčasti a neporozumění.

Umělec či kurátor na volné noze je pro vás rovnocenným partnerem, mělo by tedy být samozřejmé, že finanční i jiné podmínky výstavy či projektu jsoutransparentní a předem jasně stanovené.

Můžete namítnout, že v čase úsporných opatření mají instituce omezený rozpočet. Ale ani když omezený nebyl, nejednali jste jinak. A je to právě v doběkrize, kdy je zřetelné, že by galerijní instituce měly přehodnotit své priority, přestat parazitovat na voluntarismu umělců, kurátorů a jimi vytvořenýchstrukturách a začít umění podporovat – nikoliv mu jen poskytovat dočasný prostor pro vystavení.

Hynek Alt, umělec

Zbyněk Baladrán, umělec

Jan Haubelt, umělec

Vít Havránek, kurátor

Václav Magid, umělec a kurátor

Pavla Sceranková, umělkyně

Jiří Skála, umělec

Jakub Stejskal, teoretik

Tereza Stejskalová, kurátorka

Pavel Sterec, umělec

Tomáš Svoboda, umělec

Jiří Thýn, umělec

Tomáš Uhnák, umělec

Aleksandra Vajd, umělkyně

Dušan Zahoranský, umělec a kurátor

 

K výzvě se dále připojili. 

Pokud se k výzvě chcete připojit, napište své jméno na vyzvaprotinulovemzde@gmail.com

No comments yet

Comments

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s

%d bloggers like this: